Sofie, Smrťák a já - Thees Uhlmann

(ze starého blogu - 16.4.2020)

Dneska je zase tak krásně, že se půjdu opalovat, hned jak dopíšu tuto recenzi. Udělám si ledovou kávu a vyjdu na "terasu".

Knihu jsem nedávno dočetla a nevěděla jsem, co si o ní myslet. Dlouho jsem o ní přemýšlela a veškeré poznámky jsem si poznamenala do notesu. Před chvíli jsem si je přečetla a stále nevím, co si myslet. Něco jsem, ale sesmolila a dole v článku najdete mou recenze. Jedná se o knihu SOFIE, SMRŤÁK A JÁ.

V celém článku najdete také i anotaci.

Anotace:

U dveří vypravěče kdosi zazvoní. Když otevře, uvidí podivného muže, který je mu podezřele podobný, a navíc tvrdí, že je Smrt, že ho musí odvést a že mu zbývají poslední tři minuty života. V bytě se mezi nimi rozvine absurdně vtipná diskuze, kterou přeruší další zvonění. Za dveřmi stojí hrdinova bývalá přítelkyně Sofie, se kterou měl jet na návštěvu své matky a také svého sedmiletého syna, kterému sice posílá každý den pohlednici, ale už roky se s ním neviděl.

Smrťák uzná, že člověk by neměl odejít ze světa bez rozloučení, a všichni tři se vydají na výlet plný neuvěřitelných náhod a situací způsobených neobratností, s níž se Smrťák pohybuje ve světě živých. Během cesty řeší samé důležité otázky jako třeba: Musí Smrťák čurat? A pokud ano, jak to dělá?

Co já na anotaci:

Podle anotace jsem si říkala, že se bude jednat nejspíš o pohodovou knihu, po které sáhnu v tomto období. Tedy nenáročné čtení ke kafíčku. Jedná se sice o zajímavé téma, ale jak je napsané, tak jak je a bohužel mě moc neoslovila. Níže se dočtete více.

Recenze:

Kniha se četla velmi dobře, jelikož obsahuje hrozně moc rozhovorů. (Ona: bla bla bla, On: bla, Smrťák: bla bla......) Díky rozhovorům budete mít knihu přečtenou hodně rychle, tak jako já. Ke kávě ideální čtení, ale co se týká celkového pojetí tématu, tak za mě zpracování nic moc. Příběh mi přišel v některým místech dost nudný až nezáživný. Vážné téma smrt mělo být v této knize zpracováno humorným románem. Příběh dobrý, ale myslím si, že je nedotažený. V příběhu je sice hlubší myšlenka, ale podle mě se autor bál psát černý humor, což je škoda.

Čekala jsem díky anotaci velmi humorný román, ale bohužel jsem se vůbec nesmála. Trošku zklamání, chtěla jsem fakt takový ten černý humor, ale bohužel tam nebyl.

Když tedy opomenu, že má být román humorný a podívám se na knihu, jako na román či příběh o životě, tak ano teď už knihu vidím trochu jinak. Vcelku pěkný příběh o životě a smrti, o ztrátách, které nám mění život.

Příběh je o muži, ke kterému přijde Smrt a Sofie. Všichni tři jedou za jeho matkou a společně s matkou jedou za jeho synem. Se synem se několik let neviděl, a jelikož má umřít, tak se chce rozloučit. I Smrt ví, že bez rozloučení by člověk neměl umřít. Líbíl by se mi příběh více, kdyby do příběhu autor nezahrnul fantasy prvek typu ohnivý souboj s druhým Smrťákem.

Zapomeňte, že by to měl být humorný román a možná pak se vám kniha bude líbit. Ke kávě ideální čtení.

Knihu SOFIE, SMRŤÁK A JÁ vydalo: