Zdravím všechny čtenáře!
Uvařila jsem si čaj a dopsala jsem zase několik recenzí, které postupně přidám na blog.
A dneska se podíváme na novou knihu DUCH PANKRÁCE od naší české spisovatelky Petry Klabouchové. Mám ráda historické romány, tak jsem byla zvědavá, jaký bude tento román odehrávající se ve věznici Pankrác přímo v celám smrti za druhé světové války.
Anotace:
Milostná vyznání ve stínu smrti. V pankráckých celách smrti čekají vězni na svůj poslední den. Za okny buší dělníci, kteří stavějí gilotinu. Anna a Robert, dva vězni odsouzení k smrti, se nikdy nesetkali, pojí je jen pár letmých pohledů a nekonečná touha milovat. K tomu stačí už jen kousek papíru a tužky. V tísnivé atmosféře vězeňských cel si přes motáky začnou předávat střípky sebe samých — vzpomínky, naději, něhu. Vědí, že čas se krátí, ale slova mezi nimi klíčí jako plamen ve tmě. Jejich příběh doplňují tiší hrdinové — chodbař, který vzkazy předává, a rodina ze Strašnic, schovávající popel popravených.
Román vznikl podle skutečných motáků psaných v celách smrti. Autorka v něm s hlubokou empatií oživuje zapomenuté hlasy — a ukazuje, že i v nejtěžší chvíli může člověk milovat.
Recenze:
Od spisovatelky jsem četla knihu U severní zdi, Prameny Vltavy, Anglická zahrada a Ignis fatuus. Všechny čtyři knihy se mi moc líbily, proto jsem se těšila na další knihu od autorky a tentokrát jsem se těšila ještě víc než na ty předchozí, jelikož kniha DUCH PANKRÁCE je založena na příběhu podle skutečných událostí z cel smrti pankrácké věznice. A to je téma, které mě hodně lákalo.
Nejprve bych ráda vyzdvihla to, že knihu vydalo opět nakladatelství Host a toto nakladatelství poslední dobou vydává nádherně graficky zpracované knihy. U knihy DUCH PANKRÁCE tomu není jinak. Krásně zpracovaná, příjemná do ruky i příjemné písmo na čtení, ale teď už k samotnému příběhu.
___________________
Příběhy se odehrávají za druhé světové války v pankrácké věznici, přímo v celách smrti, ve kterých vězni čekali na svou smrt. Většinou se popravovalo na gilotině. Muselo být hrozné pobývat v cele věznice a vědět, že si pro Vás jednoho dne přijdou a popraví Vás.
V knize máme několik postav, jako prvního zmíním Karla, což je právě Duch Pankráce, který dokáže pašovat věci i dopisy do věznice. Dále zmíním Annu a Roberta, oba odsouzeni k trestu smrti, nikdy se neviděli, ale nad vodou je držely dopisy, které si psali.
____________________
V doslovu na konci knihy se dozvíme, že všechny postavy mají reálný základ. Vzpomínky pamětníků a úryvky z originálních motáků byly kvůli tomuto románu chronologicky, jazykově a místně upraveny.
___________________
Za mě skvělá kniha, líbila se mi, i když se jedná o hodně psychicky náročné téma, ale je to historie, nesmíme zapomínat. Doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat