Kočičí dům - Chih-Hao Yen

Krásný večer,

dneska bych vám ráda ukázala hodně zajímavou knihu KOČIČÍ DŮM, kterou u nás vydalo nakladatelství Host. Je to kniha sice určená dětem od 3 let, ale příběhem je spíše pro dospělé, jelikož příběh obsahuje velice smutnou myšlenku.

Ilustrace jsou krásné, všude kočičky, ale to hlavní vás dostane.

Více v celé recenzi.

Anotace:

Ať se děje, co se děje, člověk nikdy není sám. „Ještě že nemáme kočky!“ oddechne si bába každý den. „Dělají randál a binec. Rušily by mě při vaření i při koukání na televizi.“ Jenže i malé dítě brzy zjistí, že tady něco nesedí. Na každé stránce této knížky se to totiž kočkami jenom hemží. Copak je bába nevidí? A proč se na kočky tak zlobí?

Recenze:

Knihu přeložila Zuzana Li a ilustrovala ji Hui-Yin Hsueh.

Kniha mě zaujala především tím, že se jedná o příběh, ve kterém jsou kočky a pak mě zaujaly krásné ilustrace. Jenže jsou to zase ilustrace, které ocení převážně dospěláci, takové ilustrace se líbí jen málokterým dětem.

Vrhla jsem se na čtení hned, jak mi kniha dorazila domů a po dočtení jsem si říkala, že vůbec nevím, zda budu chtít tuto knihu číst dítěti. Možná tam je jedno hezké poučení, aby na sebe dávalo dítě pozor, když přebíhá silnici, ale i tak si myslím, že není příběh moc hezký pro malé dítě od 3 let. Nejspíše ho pochopí dítě až když bude větší. Jedná se totiž o velice emotivní příběh o stáří, ztrátě blízkého, truchlení a zapomínání díky stárnutí. 

Dospělý čtenář si toho z příběhu uvědomí hodně, ale dítěti to dá asi jen to, že lidé stárnou a postupně zapomínají. Spíše se budou soustředit na kočky, kterých je v knize plno, jak je bába nesnášela, ale pak je měla srandovně doma. 

O příběhu:

Žije jedna bába, která nesnášela kočky. Jednou večer v zimě na ně venku nadávala, prý dělají hrozný randál. Když se vracela domů, nevšimla si, že se jí do domu kočky vetřely. V domě bylo krásné teploučko, a tak se u báby usadily. Bába díky svému věku hodně špatně vidí, tak si koček nevšimla. Při úklidu, vaření a koukání na televizi si vždycky bába povzdechne, že je ráda, že nemá kočky, ale dědek, tak ten by byl za kočky moc rád. Jednoho dne se bába šla projít a nadávala každé kočce na ulici, že je to jejich vina, že už tu dědek není, moc se jí stýskalo po dědkovi. Při procházce zapomněla cestu domů, zapomínala toho dost až zapomněla i na to, že nesnáší kočky...

Knihu KOČIČÍ DŮM vydalo nakladatelství: