sobota 18. července 2020

Neviditelná zranění - Věra Fojtová

(ze starého blogu - 25.3.2016)
V úterý jsem dočetla knihu NEVIDITELNÁ ZRANĚNÍ od autorky Věry Fojtové. Hned jak jsem ji dočetla, sepsala jsem recenzi, jenže jsem ji chtěla zveřejnit až o víkendu, ale myslím si, že právě dneska je ta správní doba ji zveřejnit.
Mně se kniha líbila a vrhám se na další knihu, ale ještě nevím jakou, protože mám doma tolik nových knih, že nevím do jaké se pustit jako první.
ANOTACE:
Neviditelná zranění jsou příběhem dvou mladých lidí, do jejichž osudu krutě zasáhla válka.
Rút je šestnáctiletá dívka, která je společně se svojí matkou zařazena do transportu a místo toho, aby chodila do tanečních a prožívala své první lásky, prožije rok života v Terezíně, kde se setkává s Ervínem, dvaadvacetiletým mladíkem a milovníkem žen. Zde se jejich osudy rozdělí a Rút prožívá další válečné útrapy. Po válce se oba setkávají, ale Ervín už je jiný. Jen on totiž zná své strašlivé tajemství…

Co já na anotaci?
Jak už asi možná víte, pokud sledujete můj blog, tak ráda čtu knihy s tématem holocaust. Většinou sahám po příbězích lidí, které se skutečně staly. Mám doma pěknou hromádku a plno dalších knih si chci pořídit. Tato kniha Neviditelná zranění vyšla poměrně nedávno a anotace mě velmi zaujala. Autorka sice neprožila koncentrační tábory, dokonce se narodila až po válce, ale od známých dostala zápisky Rút a příběh Ervína se dozvěděla od kamarádky. Oba příběhy spojila dohromady a vytvořila silný příběh, který stojí za to si ho přečíst.

NĚCO MÁLO O PŘÍBĚHU:
Příběh začal nejprve, jak žila Rút s matkou, která měla chromou nohu. Občas je navštěvovala teta. Rútin otec je zmíněn jen málo. Bohužel nikdo neřekl Rút, že je židovka, proto vůbec nechápala, že musí transportem někam do neznáma. Jela transportem s matkou do Terezína. Nechápala jsem, že ji matka vůbec neuklidňovala, naopak se Rút musela starat o matku, jak fyzicky, tak ji musela i psychicky uklidňovat. V 16ti letech jela neznámo kam, někam prý na práce, matka na ni skoro kašlala a ještě k tomu se o ni musela starat. V Terezíně Rút pracovala a její matka jako nemohoucí jen ležela a seděla někde ve tmě. I přesto, že byla matka na dně, dávala půlku svého přídělu Rút, protože pracovala, tak aby měla více síly.
Jednoho dne měli všichni nemocní, staří či nemohoucí nastoupit do transportu, který měl jet do Osvětimi. Rút se na seznam také zapsala, protože chtěla být z maminkou. To co se v Osvětimi stalo, Vám neprozradím, ale Rútit příběh pokračuje dále do jiných táborů, potkává svou kamarádku z Terezína a obě se drží do osvobození, ale ještě než přijedou Američané opět se něco ošklivého stane.
A jaký je příběh Ervína? Ervín se s Rút seznámí v Terezíně, krátce spolu pobudou. Po Válce se setkají, ale Ervín ji nepoznává. Ervín celou dobu v Terezíně trpěl psychicky, kdežto Rút fyzicky. Co je horší? To se asi nedá říct, oba příběhy jsou silné a hodně mi dali, určitě mi zůstanou v hlavě hodně dlouho.

RECENZE:
Nejprve začnu obálkou knihy, popravdě se mi moc nelíbí, přijde mi jednoduchá a moc nepropracovaná. Také se mi nelíbí písmo na obálce, název knihy by mělo být větší než jméno autorky, na této knize je jak nápis, tak i jméno stejně velké.
Kniha se četla velmi rychle, protože je to takový ten příběh, do kterého se začtete a nemůžete se odtrhnout, měla jsem knihu přečtenou za dva dny.
Jak už jsem psala v příběhu, kniha začíná o Rút. Příběh o Rút byl hodně napínavý, četla jsem ho jedním dechem, kdežto příběh o Ervínovi byl takový nic moc napínavý. Rútin příběh končí osvobozením a setkáním s Ervínem na mostě, poté končí Rútin příběh a začíná Ervínův.
Už jsem myslela, že když skončil Ervínův příběh, že se nedozvím, co se stalo s Rút. Naštěstí se o Rút zmiňuje autorka v doslovu. Muselo to být pro Rút velmi těžké, ale podle příběhu byla velmi statečná a já ji za to obdivuji.
Je jen velká škoda, že se v knize nepíše nic o tom, kam se poděl Rútin otec, jestli utekl nebo jestli ho někde zabili.

Knihu doporučuji všem, jsou to dva napínavé příběhy, které by si měl přečíst každý, aby věděl, že má být vděčný za to, co má dneska.

Žádné komentáře:

Okomentovat