Byl jsem číslo 30529 - Felix Weinberg

 Dobrý večer, na víkend odjíždím. Ještě si chci užít trochu toho sluníčka. Doufám, že si budete o víkendu také užívat. 

Před nějakou dobou jsem dočetla knihu BYL JSEM ČÍSLO 30529, kterou napsal Felix Weinberg a vydalo ji nakladatelství Cosmopolis. 

Jedná se o válečné vzpomínky židovského chlapce z Čech. Ráda čtu příběhy lidí, kteří přežili koncentrační tábory. Bohužel takových knih se vydává čím dál tím častěji a je těžké najít tu dobrou. Tato kniha mě zaujala hlavně díky tomu, že ji napsal sám muž, který koncentrák zažil. Nejedná se o žádný zkreslený převyprávěný příběh. 

Anotace:

Válečné vzpomínky židovského chlapce z Čech. 

Po válce se Felix Weinberg, aby vůbec dokázal jít dál, rozhodl potlačit své vzpomínky a neohlížet se zpátky. Málokdo by uvěřil, že uznávaný vědec a univerzitní profesor fyziky jako dospívající chlapec prošel peklem koncentračních táborů a přežil i pochod smrti. Po šedesáti pěti letech se odhodlal svůj příběh sepsat, učinil tak ale s nečekaným nadhledem. Jen tak se mohl vrátit k událostem, které ho připravily o milovanou maminku, malého bratra i všechny další příbuzné. Zůstal mu jen otec, který ještě před okupací Československa uvízl v Anglii. Spolu si tam nakonec vybudovali nový život.

Měl jsem velmi šťastné dětství. Skončilo ovšem příliš brzy a příliš krutě vinou Adolfa Hitlera, já ovšem věřím, že právě na dětství záleží nejvíc. Vzpomínky na něj vytvářejí v mysli jakousi ulitu bezpečí a radosti, do níž se může člověk v dobách utrpení stáhnout. Moje ulita byla plná krásných vzpomínek a jistoty, že mě mí blízcí zbožňovali a milovali.

Co já na anotaci:

Když kniha vyšla, tak bylo jasné, že ji budu chtít, jelikož příběhy z koncentračních táborů čtu poměrně často. Na vzpomínky Felixe jsem se těšila a byla jsem zvědavá, jaký on zažil hrůzy v táborech. V poslední době knihy z koncentráků nejsou moc dobré, tak jsem byla na Felixe ještě víc zvědavá a očekávala jsem opravdové a skutečně vzpomínky může, který přežil. 

Recenze:

Knihu přeložil Petr Kotouš. Překlad mi sedl a díky tomu se mi kniha četla velmi dobře. V knize najdeme pár černobílých fotografií. 

Kniha je rozdělena do čtyř částí. V první části se dozvídáme, jaké měl Felix dětství a jak se dostal s rodinou bez otce do vlaku, který je dopravil do Terezína.

V druhé části o lágrech začíná vyprávění z Terezína. Téměř po roce Felixe s bratrem a matkou opět nahnali do vlaku a odvezli je do tábora Auschwitz, do Osvětimi. V anotaci se můžete dočíst, že v Osvětimi přišel úplně o všechny a do dalšího lágru - Blechhammeru musel odcestovat sám. Tento lágr opouštěl pěšky niko-li vlakem. V mrazech šel "pochod smrti" do Gross-Rosenu, odkud ho poslali do Buchenwaldu. A to je poslední tábor, ve kterém byl. 11.dubna 1945 byl Buchenwald osvobozen, jenže vězni mohli být propuštěni až 8.května. 

Ve třetí části a čtvrté části se dozvíme, jak se vrátil do Prahy, a jak se dostal za otcem do Anglie. V Anglii studoval a rozhodl se, že se stane fyzikem.

Řekla bych, že je kniha napsaná, tak aby ji mohli číst i slabší povahy, i když se jedná o velmi silný příběh. Klidně bych knihu doporučila dětem do školy, když mají za úkol do čtenářského deníku přečíst knihu z druhé světové války.

Určitě jsem četla lepší knihy na téma holocaust, ale raději čtu knihy, které napsali sami přeživší než převyprávěné a přikrášlené.

Znáte tuto knihu? Určitě knihu mohu doporučit. Je to další pohled na tábory a pochod smrti. Určitě stojí za to si ji přečíst.

Knihu BYL JSEM ČÍSLO 30529 vydalo