Ronnie & Book: I v Terezíně rostou sedmikrásky

Krásný večer,

v listopadu jsem přečetla jednu opravdu zajímavou autobiografii "I V TEREZÍNĚ ROSTOU SEDMIKRÁSKY" - Erich Adler: Život mezi hudbou, továrnou a perzekucí. Napsal ji Adam Grygar a moc ráda bych vám ji dneska ukázala. Dlouho jsem nečetla knihu přímo z Terezína nebo jiného tábora a tato autobiografie mě nalákala ke čtení dalších takových příběhu, i když tato kniha není jen o životě v Terezíně.

V celém článku najdete anotaci i mou recenzi.

Anotace:

Kniha I v Terezíně rostou sedmikrásky je poutavou, komplexní a široké čtenářské veřejnosti přístupnou biografií Ericha Adlera (1911–1982). Životní osudy této pozoruhodné osobnosti z česko-německo-židovské rodiny dramaticky zrcadlí zásadní dějinné zvraty 20. století. Autor Adam Grygar skládá na základě hlubokého archivního výzkumu a osobních dokumentů fascinující portrét muže, jenž musel neustále balancovat mezi láskou k hudbě a rodinnou tradicí, která ho předurčila k vedení textilních továren. Čerpá i z Adlerových deníků z let 1931–1945. Jedná se o vůbec první a jedinou kompletní monografii věnovanou této pozoruhodné osobnosti. Adlerův příběh začíná v předválečném Československu. Talentovaný skladatel a hudebník sbírá první úspěchy, ale po nástupu nacismu je jeho umělecká dráha přerušena. Následuje zmapování období sílící perzekuce, arizaci firmy, nucené práce, a nakonec deportace do pracovního tábora Hagibor a do koncentračního tábora Terezín. Právě zde se hudba stává jeho prostředkem k přežití a útočištěm a vzniká zde jediné dílo z tohoto období, Terezínská sonatína.

Symbolický název knihy odkazuje nejen na Terezín jako osudové místo Adlerova života, ale také na naději a lidskost, které dokážou přežít i v nejtemnějších podmínkách. Motiv nevinné tragické oběti přirovnané ke květině vrcholí v Adlerově terezínském melodramu Marně vyhlíží děti své: po zastřelení mladé dívky zaznívá z úst jedné postavy: „Martine, naše sedmikráska… krvavá… krev a naše jaro…“

Recenze:

Skvěle napsaná a čtivá autobiografie zajímavého člověka Ericha Adlera. Erich byl především žid, miloval hudbu, žil v Česku, ale studoval v Německu. Hudbu skládal, ale i hrál, jenže si vzal za ženu Češku a musel slíbit, že se nebude živit hudbou, tak tedy následoval svého otce, založil svou vlastní továrnu na pánské spodní prádlo.

V říjnu roku 1944 byl odvezen do Hagiboru, ve kterém tvrdě dřel, následně byl odvezen do Terezína, kde se snažil hrát i skládat hudbu. Byl dokonce zařazen do orchestru kavárny ghetta.

Dozvíme se, jak se v Terezíně měl, jak tam přežíval, a jak se z něho dostal ven.

Bohužel ani po druhé světové válce mu nebylo přáno štěstí. Přišlo období znárodňování, opět věznění a zákaz umělecké činnosti, tedy nemohl hrát a skládat.

Nakonec v roce 1969 emigroval se svou rodinou do Spolkové republiky Německa.

____________

Jedná se o vůbec první a jedinou kompletní monografii Ericha Adlera. Muže, který musel neustále balancovat mezi láskou k hudbě a rodinnou tradicí, která ho předurčila k vedení textilních továren.

A tato monografie vznikla díky Mgr. art. Ing Adamu Grygarovi, který jí složil na základě hlubokého archivního výzkumu a osobních dokumentů.

Na konci knihy je katalog skladeb a celou knihu doprovází řada jedinečných fotografií, ale i dokumentů.