Tatér z Osvětimi - Heather Morris

Krásný večer!

Konečně mám překopírované všechny články o knihách ze starého blogu. Je to nezvyk psát na nový blog, ale musím si zvyknout. O knihách psát chci, takže tu mám první recenzi, kterou z mého starého blogu neznáte. 

Jedná se o recenzi na knihu Tatér z Osvětimi od Heather Morris, kterou jsem dostala minulý rok k Vánocům. Chtěla jsem ji, jelikož ji plno lidí vychválilo, když vyšla, ale dnes jsem četla i pár hodně podobných názorů, se kterýma se ztotožňuji.

V celém článku najdete anotaci i mou recenzi. Určitě mi dejte vědět, zda jste knihu četli a jak se vám líbila.

Anotace:

Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežít.

Co já na anotaci?

Knihy, které nám přibližují život za doby 2.sv války čtu hodně. Ráda se dozvídám, co tenkrát bylo, i když to byla nepředstavitelná doba. V této knize má být ukázán život v Osvětimi tatéra. Když kniha vyšla byla úplně všude, takže bylo jasné, že ani mě nemine.

Recenze:

Knihu přeložil Vladimír Fuksa. Je to dobrý překlad, díky kterému se kniha čte velice dobře. Začetla jsem se do knihy a během chvilky jsem měla knihu přečtenou. Nemohla jsem knihu odložit, dala jsem ji na jeden zátah.

Bohužel poslední dobou vychází hrozně moc příběhů odehrávajících se v koncentračních táborech, proto jsem byla na knihu velice zvědavá. 

Co se týká samotného příběhu, tak mě trošičku zklamal. Lale se dostal v Osvětimi čirou náhodou na pozici tatéra. Měl štěstí, protože na takové pozici si přišel na plno věcí jako např. Jídlo na víc, kontakty atd.. Dokonce se "Skamarádil" s jedním příslušníkem SS, navzájem si pomáhali. Lale si díky pomoci druhým přišel i na plno drahokamů, šperků a jídla. Jednou ho za to chytili, ale to jak ho potrestali mi nepřišlo moc reálné. Celkově jsem z příběhu necítila takové to zlo, krutost a cílené vyvražďování. Byla to dle mého názoru hodně odlehčená verze života v Osvětimi. 

Při práci tatéra se Lale zamiloval do Gity. Na tajno se s ní vídal a dohodil ji dokonce i práci v administrativní budově, kde pracovala Cilka. 

Vždycky, když čtu o někom kdo prožil Osvětim, tak se chci dozvědět, jak ten člověk dopadl, jak a kde začal po válce žít. 

Je až neuvěřitelné, jak Lale dopadl po osvobození. Happyend v Osvětimi, happyend až do konce života....

Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale bohužel je tento příběh z Osvětimi psaný s růžovými brýlemi. Nepředstavitelné zlo je popsané jako by skoro vůbec v Osvětimi nebylo.

V knize byla zmíněna žena Cilka, která zachránila Lalemu život. O jejím osudu se dočteme v druhé knize Cilčina cesta, kterou právě čtu.

Četli jste tuto knihu? 

Kniha se dá sehnat u