Pláňata - Petra Dvořáková

Krásný den, 

konečně jsem se dostala k PC, nemám poslední dobou čas ani chuť zapínat PC. Čtu hodně, ale recenze píšu pozdě. U této knihy je dobře, že jsem si nechala příběh uležet v hlavě. Jedná se o novinku PLÁŇATA od české spisovatelky Petry Dvořákové. Vydalo ji nakladatelství HOST a celkové zpracování knihy se mi moc líbí.

No, a co nakonec říkám na samotný příběh? Mrkněte do celého článku.

Anotace:

Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejném domě. A kolem stejně tak obyčejný, nehybný čas. Jenže zdání tu klame. Tiše se naplňuje chvíle, kdy starý režim dozrává k náhlému rozpadu. Pavlína, ústřední vypravěčka této vícehlasé prózy, svým dětským srdcem sdílí euforické iluze rodičů o jiném, lepším životě a promítá je na čisté stěny svých tajných přání a tužeb. Ty se ovšem netýkají jen tušené svobody a jejích lákadel, ale i vztahů. Zvlášť když dívka postupně začíná vnímat, že její rodina, v níž to „každý s každým myslí tak nějak dobře“, je jako pláň zarostlá křovisky neporozumění, komplexů a někdy i agresí. Chuť urvat si svůj ždibec štěstí a z toho plynoucí pokušení vykonávat moc je silnější než náročná cesta respektu a empatie. Na svět kolem i uvnitř jako by sedala veliká černá můra. Pavlína už dávno není školačka, ale pořád se jí nedaří vstoupit do dospělého života bez neustálého klopýtání. Může vůbec člověk změnit a opustit svůj malý svět? Zmizí snad tíha s milosrdnou tmou? Anebo naopak s příchodem nějaké větší záře?

Recenze:

Od autorky jsem četla všechny dětské knihy a pro dospělé čtenáře jsem četla jen Vrány a Zahrada. Kniha Vrány byla naprosto skvělá, proto jsem se na novinku od autorky velice těšila. Hned, jak mi kniha dorazila domů, tak jsem se dala do čtení. Měla jsem sice knihu přečtenou během jednoho dne, ale to jen díky tomu, že jsem doufala, že bude příběh nějak gradovat a něco ošklivého se třeba přihodí.

Bohužel se příběh hrozně vlekl, byl nudnější a absolutně jsem nechápala proč bych měla číst o obyčejné venkovské rodině v přelomové době, kde je nespokojená matka matkou, otec si občas zajde do hospody a ve své mladší dceři vidí svou ženu, když si ji bral.

V rodině jsou dvě dcery, které se těší až budou plnoleté a budou moc utéct z nepěkné atmosféry rodiny. Sem tam v příběhu vysvitne náznak nějakého zneužívání. Škoda, že autorka to zneužívání nedala více do popředí, hned by příběh měl lepší grády.

Příběh čteme z několika pohledů - od matky, otce i Pavlíny. Pohled Pavlíny se mi líbil nejvíc. Autorky zvládla všechny tři pohledy bravurně, pač číst myšlenky alkoholika a pak přejít do dětské hlavičky je umění.

Petra Dvořáková prostě umí psát, krásně vykresluje postavy a situace, ale bohužel mi tato kniha nepřišla moc povedená. 

Dost se na internetu píše, že Petra vykrádá sve kolegyně, ale po dočtení mi nepřijde, že by někoho vykradla, pač ten konec je dost logický. Kdybych měla takové dětství jako je popsáno v knize a žila bych v takové rodině, tak bych taky udělala přesně to, co udělala mladší dcera.

Pokud čtete české autory nebo jste četli od autorky předešlé knihy, tak si Pláňata určitě přečtěte a utvořte si svůj názor.

Knihu PLÁŇATA vydalo nakladatelství: