Cilčina cesta - Heather Morris

Krásný večer!

Zítra víkend, snad máte nějaké skvělé plány. Já plány tentokrát nemám, budu asi odpočívat, zajedu někam na výlet a určitě pojedu na koloběžce, abych taky trochu sportovala.

V pondělí jste tu mohli vidět recenzi na knihu Tatér z Osvětimi. Po dočtení knihy jsem si vzala na čtení druhý díl Cilčina cesta, kterou taktéž napsala Heather Morris.

Na tuto knihu jsem se těšila více. Tatér se četl dobře, ale příběh nic moc. Byla jsem velice zvědavá, jaké bude pokračování. Anotaci a mou recenzi si můžete přečíst v celém článku.

Anotace:

Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi

Co já na anotaci:

Když jsem dostala první díl k Vánocům, chtěla jsem si ho hned přečíst, ale nebyl čas. Když vyšla Cilčina cesta, rozhodla jsem se, že si přečtu oba díly za sebou, jelikož jsem se z anotací dočetla, že by měly knihy trochu navazovat. Proto jsem čekala, až mi dorazí druhý díl. Hned jsem začala číst první díl Tatér z Osvětimi a hned po dočtení jsem začala číst Cilčinu cestu. Bohužel si myslím, že vám anotace hodně prozradí.

Recenze:

Knihu přeložil opět Vladimír Fuksa, proto se mi kniha četla velmi dobře, ale četla se o něco hůře než Tatér z Osvětimi. Nejspíš se mi četla hůře, protože byl příběh mrazivější, děsivější a z každé strany na mě dýchalo zlo, které muselo být v každém táboře. 

Musím říct, že měla Cilka, tak jako Tatér Lale docela štěstí, i když musela spát s nepřítelem a díky tomu se dostala do gulagu do Vorkuty na Sibiři. Cilka viděla umírat plno lidí. Viděla, jak je vezou do plynu, ale ona chtěla žít, bylo jí 16 let. Nechtěla umřít, chtěla jen ŽÍT, proto se veliteli podvolila a spala s ním. I když měla více jídla, nebyla na ostatní zlá, snažila se ostatním pomáhat. I když na ní plivali, že má všechno, protože spí s velitelem, pomáhala jim. Měli ji za obyčejnou vypočítavou ku**u. 

Po osvobození byla souzená za to, že dělala prostitutku veliteli a byla poslána na Sibiř. Neuvěřitelné! Nechápu, proč ji odsoudili. Neměla na vybranou, chtěla žít! Bylo jí jen 16 let. V gulagu se jí stalo to samé jako v Osvětimi, ale už v tom uměla chodit a dělala vše proto, aby to měla co nejmíň nepříjemné.

I přes veškeré hrůzy se na ní obrátilo štěstí. Všimla si jí totiž doktorka, a ta si ji vzala pod křídla. Cilka začala pracovat v nemocnici, ve které ošetřovala Alexandra. Díky němu zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku.

Lale z knihy Tatér z Osvětimi řekl, že Cilka byla nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal.

Kniha je psaná v přítomnosti v gulagu na Sibiři, ve kterém vzpomíná na Osvětim. Vzpomínky jsou psané kurzívou.

Jsem ráda, že jsem si oba díly přečetla. První díl mě zklamal, druhý se mi vcelku líbil. Ukázal mi, že musela Cilka zaplatit za to, že chtěla žít a nebyla jediná.

CILČINU CESTU mám z